Dnes je 11. září a opět si připomínáme smutné výročí teroristického útoku na mrakodrapy Světového obchodního centra, TWINS, v New Yorku. Studovala jsem tehdy High School ve Virginii. Nikdy nezapomenu na moment, když jsem ten den dopoledne zapnula televizi a tam záběry dvou letadel, která narazila do "Dvojčat". Mamka se ptala, co dávají a já, že nějaký katastrofický film. Pak jsem přepínala na další kanály a pořád ten stejný obrázek. Došlo mi, že se dívám na skutečnou katastrofu, při které přišlo o život 2 977 lidí. O půl roku později jsme s mamkou na vlastní oči viděly Ground Zero, kde stroje stále odklízely sutiny obou budov. Z dřevěné rampy, kam nás zavedl kluk v policejní uniformě (zaujaly ho moje barevné výplně kol) jsme měly sice dobrý výhled, ale byl to moc smutný pohled. Tísnivou atmosféru dokreslovala "zeď nářků", kterou jsme míjely. Rodiny, přátelé, úplně cizí lidé, ale hlavně děti tu těm mrtvým maminkám a tatínkům přinesly obrázky, dojemné dopisy, svá oblíbená trička, kšiltovky, plyšáky a další věci k uctění památky. V roce 2012, kdy jsme se do milovaného New Yorku s mamkou vrátily, jsme „September, 11. Memorial“ v našem itineráři nevynechaly. Dříve smutné místo se proměnilo v důstojný památník. Vybudovali tu dva čtvercové bazény se stále tekoucími vodopády v půdorysu "Dvojčat". Po obvodu každého z nich si člověk může přečíst jména lidí, kteří při teroristickém útoku přišli o život. Na Memorial Plaza je vysázeno na 400 stromů jako poselství pro budoucnost, že i po takové tragédii musí život pokračovat dál. R. I. P.