preview

Pouť sv. Ludmily byla bez bariér

U příležitosti 1100. výročí od úmrtí sv. Ludmily proběhla významná pouť a mše v Tetíně a my byly u toho.

Moje mamka se jmenuje Ludmila a letos se slaví rok sv. Ludmily. To jsme si přece tuhle oslavu nemohly nechat ujít.

První česká světice zpočátku dodržovala pohanské rituály a zvyky, ale časem přijala za své křesťanství. Je považována za patronku země české, také vinařů a babiček. Bohužel zemřela násilnou smrtí na popud snachy Drahomíry kvůli sporům politickým i rodinným. Ludmila se prý moc pletla do výchovy vnuků Václava a Boleslava. Uškrtili ji šátkem, aby nebyla prolita její krev.

Hlavní akce se konala v Tetíně u Berouna, kde na tamním hradě Ludmila žila a přišla o život.

Národní svatoludmilská pouť na Tetín začala už v pátek 17. 9. a pokračovala i v sobotu a až do neděle 19. 9.

My se zúčastnily hlavního programu v sobotu.

Kolem Tetína vše hlídala policie. Běžného návštěvníka by autem do Tetína nepustili. V okolí jsou sběrná parkoviště a jezdí kyvadlová autobusová doprava. Poutnicí mohou dorazit. Nás s označením vozíčkáře za sklem pustili a poslali na vyhrazené parkoviště pro hendikepované u hřbitova. Cesta na místo určení byla poměrně dlouhá, ale organizátoři nás na stanovištích pořád naváděli správným směrem.

Louka, na které se odehrávala poutní mše, byla pár kroků od místa parkování pro hendikepované.

Oslavit jedinečnost sv. Ludmily a její důležitost přišlo asi 3000 lidí. My si našly s mamkou místo na pravé straně centrální uličky u třetí řady. Před námi seděly dvě farářky.

Poutní mši sloužil papežský legát Christoph Schönborn. Vyřídil pozdravy papeže Františka a zdůraznil, jak důležitou roli hrají v životě prarodiče. Mimo jiné dostal prostor i kardinál Duka a mluvil docela plameně. Nakonec zazněla česká národní hymna.

Celou dobu byla přítomna lebka sv. Ludmily, kterou hlídali malí skauti a malé skautky.

Po mši program pokračoval v obci. Šly jsme s davem. Lebku mezitím přenesli do kostela sv. Ludmily. Chtěl ji vidět snad každý. Fronta byla fakt dlouhá, ale nás pustili s vozíkem přednostně. Vstup byl bez bariér a interiér docela prostorný.

Chvilku jsme pobyly uvnitř. Když jsme vyšly s mamkou ven, zastavily jsme se na vyhlídce. Mamka se ještě zapsala na srazu Ludmil a Bořivojů.

Nenechaly jsme si ujít také koncert kapely Hradišťan u kostela sv. Jana Nepomuckého. Báli se, že při písni Modlitba za vodu možná zaprší, ale bylo naštěstí pěkně.

Akci jsme si moc s mamkou užily. Díky, sv. Ludmilo. Oroduj za nás!

 

 

Galerie
Komentáře