180 Greenwich St, New York, US
We commemorate the sad anniversary of the terrorist attack on WTC skyscrapers in New York City these days. I was studying High School in Virginia at that time. I will never forget the moment when I switched on the television that morning and there were shots of planes crashing into the Twin Towers. My mom asked me, what was on TV and I said that some apocalyptic movie. Then I changed the channel and there was the same scene. I realised it was for real and 2977 people died.
Half year later, we actually saw Ground Zero with our own eyes, where the machines still cleared the debris of both buildings. From the wooden ramp, where a boy in a police uniform (who liked my colorful wheels) took us, we had a good view, but it was a very sad one. A tense atmosphere was intensified the "wailing wall" we had passed by. Families, friends, strangers, but mostly children have brought pictures to dead mums and dads, touching letters, their favorite T-shirts, caps and other things to honor them.
In 2012, when we returned to our beloved New York City with my mom, we did not miss "September, 11 Memorial" in our itinerary. Previously sad place has become a dignified memorial. They built two square pools with still flowing waterfalls in place of the original "Twins". You can read the names of people there, who lost their lives in a terrorist attack. There are 400 trees planted in Memorial Plaza as a message for the future that even after such a tragedy, life must go on.
Half year later, we actually saw Ground Zero with our own eyes, where the machines still cleared the debris of both buildings. From the wooden ramp, where a boy in a police uniform (who liked my colorful wheels) took us, we had a good view, but it was a very sad one. A tense atmosphere was intensified the "wailing wall" we had passed by. Families, friends, strangers, but mostly children have brought pictures to dead mums and dads, touching letters, their favorite T-shirts, caps and other things to honor them.
In 2012, when we returned to our beloved New York City with my mom, we did not miss "September, 11 Memorial" in our itinerary. Previously sad place has become a dignified memorial. They built two square pools with still flowing waterfalls in place of the original "Twins". You can read the names of people there, who lost their lives in a terrorist attack. There are 400 trees planted in Memorial Plaza as a message for the future that even after such a tragedy, life must go on.
Text byl přeložen z jazyka angličtina.
Zobrazit originál.
Dnes je 11. září a opět si připomínáme smutné výročí teroristického útoku na mrakodrapy Světového obchodního centra, TWINS, v New Yorku.
Studovala jsem tehdy High School ve Virginii. Nikdy nezapomenu na moment, když jsem ten den dopoledne zapnula televizi a tam záběry dvou letadel, která narazila do "Dvojčat". Mamka se ptala, co dávají a já, že nějaký katastrofický film. Pak jsem přepínala na další kanály a pořád ten stejný obrázek. Došlo mi, že se dívám na skutečnou katastrofu, při které přišlo o život 2 977 lidí.
O půl roku později jsme s mamkou na vlastní oči viděly Ground Zero, kde stroje stále odklízely sutiny obou budov. Z dřevěné rampy, kam nás zavedl kluk v policejní uniformě (zaujaly ho moje barevné výplně kol) jsme měly sice dobrý výhled, ale byl to moc smutný pohled. Tísnivou atmosféru dokreslovala "zeď nářků", kterou jsme míjely. Rodiny, přátelé, úplně cizí lidé, ale hlavně děti tu těm mrtvým maminkám a tatínkům přinesly obrázky, dojemné dopisy, svá oblíbená trička, kšiltovky, plyšáky a další věci k uctění památky.
V roce 2012, kdy jsme se do milovaného New Yorku s mamkou vrátily, jsme „September, 11. Memorial“ v našem itineráři nevynechaly. Dříve smutné místo se proměnilo v důstojný památník. Vybudovali tu dva čtvercové bazény se stále tekoucími vodopády v půdorysu "Dvojčat". Po obvodu každého z nich si člověk může přečíst jména lidí, kteří při teroristickém útoku přišli o život.
Na Memorial Plaza je vysázeno na 400 stromů jako poselství pro budoucnost, že i po takové tragédii musí život pokračovat dál.
R. I. P.
Studovala jsem tehdy High School ve Virginii. Nikdy nezapomenu na moment, když jsem ten den dopoledne zapnula televizi a tam záběry dvou letadel, která narazila do "Dvojčat". Mamka se ptala, co dávají a já, že nějaký katastrofický film. Pak jsem přepínala na další kanály a pořád ten stejný obrázek. Došlo mi, že se dívám na skutečnou katastrofu, při které přišlo o život 2 977 lidí.
O půl roku později jsme s mamkou na vlastní oči viděly Ground Zero, kde stroje stále odklízely sutiny obou budov. Z dřevěné rampy, kam nás zavedl kluk v policejní uniformě (zaujaly ho moje barevné výplně kol) jsme měly sice dobrý výhled, ale byl to moc smutný pohled. Tísnivou atmosféru dokreslovala "zeď nářků", kterou jsme míjely. Rodiny, přátelé, úplně cizí lidé, ale hlavně děti tu těm mrtvým maminkám a tatínkům přinesly obrázky, dojemné dopisy, svá oblíbená trička, kšiltovky, plyšáky a další věci k uctění památky.
V roce 2012, kdy jsme se do milovaného New Yorku s mamkou vrátily, jsme „September, 11. Memorial“ v našem itineráři nevynechaly. Dříve smutné místo se proměnilo v důstojný památník. Vybudovali tu dva čtvercové bazény se stále tekoucími vodopády v půdorysu "Dvojčat". Po obvodu každého z nich si člověk může přečíst jména lidí, kteří při teroristickém útoku přišli o život.
Na Memorial Plaza je vysázeno na 400 stromů jako poselství pro budoucnost, že i po takové tragédii musí život pokračovat dál.
R. I. P.
