preview

Pár otázek od Angely Wilsonové z Colorada

Maminka postiženého dítěte by ráda začala s rodinou cestovat. Měla několik otázek, na které odpověděla naše ambasadorka Marie Harcubová.

S jakým onemocněním se vy či váš člen rodiny potýká?

Abych se trochu představila. Jmenuji se Marie, je mi 36 roků, narodila jsem se s dětskou mozkovou obrnou a jsem nechodící vozíčkář. Cestuji a mamkou přes 20 let. Pro nás je při cestování nejdůležitější je mít dostatek informací o bezbariérovosti míst, atrakcí a hlavně ubytování. Zjistit podrobnosti o místech zájmu, ať už z pohledu vozíčkáře, nevidomého či neslyšícího, není jednoduché. Proto jsem ráda, že mohu spolupracovat na cestovatelské sociální síti Disway.org/en, na které postižení uživatelé z celého světa sdílejí své pozitivní i negativní zkušenosti z cest.

Jak často cestujete?

Jednou někdy dvakrát za rok. Podle toho, jak dalekou (a jak finančně náročnou!) cestu plánujeme.

Co je při plánování cesty po tuzemsku či zahraničí nejtěžší?

Na nic při plánování výletu nesmí člověk zapomenout. Pokud vyžadujete asistenci, zaměstnanci letiště nebo nádraží o hendikepovaném musí vědět předem. A samozřejmě potřebujeme sehnat podrobné informace, informace a zase informace o bezbariérovosti.

Povězte mi, s jakým problémem jste se setkaly?

Problém, který bych ráda zmínila, je nešetrné zacházení s invalidním vozíkem, když musí do nákladního prostoru letadla. Zaměstnanci si často neuvědomují, že jsou to něčí nohy a s vozíkem hází jako by to bylo běžné zavazadlo. Během našeho výletu po Austrálii nám po vnitrostátním letu z Uluru do Sydney přivezli rozbitý a naprosto nepoužitelný vozík. Za 20 let se nám něco takového stalo poprvé a musím říct, že to byl můj nejstresovější moment. Podle ostatních cestovatelů se to děje poměrně často… bohužel.

Proč to bylo těžké?

Pro nechodícího člověka s obrnou je vozík nezbytný. Bez něj výlet končí. Jak říká máma:  „Přes rameno si tě nepřehodím…!“

Jak jste situaci vyřešily?

Na letišti v Sydney jsme se domluvily s managementem, že náš vozík opraví co nejdřív, že zlomenou trubku nechají svařit. Za tři dny na nás čekal opravený vozík na hotelu. Nebylo poznat, že byl vážně poškozený.

Co při řešení pomohlo?

Důležité bylo, že nám bez námitek půjčili letištní vozík. Mohly jsme s mamkou odjet konečně na hotel a absolvovat všechny výlety po Sydney podle našeho plánu. Čekání na hotelu by bylo frustrující.

Co při řešení problému nepomohlo?  

Dvouhodinová diskuse, kdo to poškození vozíku zavinil, namísto urychleného hledání řešení.

Co vás tato zkušenost stála (i v přeneseném slova smyslu)?

Nervy, velké nervy.

Jak častý je tento problém?

Zažily jsme tuto situaci pouze jednou, ale podle zkušeností jiných cestujících vozíčkářů vím, že rozbitý vozík při přepravě letadlem není nic neobvyklého. Měly jsme jen 20 roků velké štěstí.

Co byste poradili vy?

 

 

 

Gallery
Comments