preview

Po světě a o světě s Romanem a Klárkou Folvarskými

Pohráváte si s myšlenkou někam vyrazit za dobrodružstvím? Třeba vás budou inspirovat úžasné zážitky a jedinečné zkušenosti manželů Folvarských. Jejich fotky z divoké Namibie či Botswany, pestré Ameriky, nevšedního Japonska, pohádkového Islandu, nebo exotického Mexika jsou naprosto úchvatný...

VÍM O VÁS, ŽE JSTE SPOLU PROCESTOVALI MNOHO ZAJÍMAVÝCH MÍST V ČECHÁCH I V ZAHRANIČÍ. CO BYL TEN IMPULZ VYRAZIT ZA PRVNÍM DOBRODRUŽSTVÍM?

Zima a chlad. Opravdu. V lednu 1999 jsme si říkali, že bychom chtěli někam za sluncem. Nechali jsme si poslat katalog jedné cestovky s tím, že si vybereme z tehdy populárních zájezdů do Dominikánské republiky. Právě dorazivší katalog nám vypadl z ruky a otevřel se na stránce se slony. „Pojedeme za slony“, shodli jsme se.

KAM TO BYLO?

Na Srí Lanku. Rozhodnutí bylo spontánní, ale před nákupem zájezdu jsme si kladli nejednu otázku a odpověď na každou z nich mohla zhatit naše plány. Co politická situace na Srí Lance? V té době vrcholily boje mezi vládními vojsky a Tamilskými tygry, navíc v Colombu byl spáchán velký pumový atentát. Na okružní cestě jsme se pak dostali 16 km od bojové linie.

Druhou důležitou otázkou byla přístupnost a vhodnost okružní cesty pro nás dva s berlemi. Zašli jsme do cestovní kanceláře a s produktovým manažerem jsme si celou cestu „prošli“ téměř hodinu po hodině. Smířili jsme se, že se nepůjdeme podívat po celé Anuradhapuře a že nevylezeme na Sigirii. Cestovka nám zajistila v každé destinaci ubytování v přízemí, a v Nové Anglii nám zajistili nosiče, kteří nás nosili do patra. Celou cestu jsme zvládli.

Byla to první naše velká cesta za přírodou a lidmi a rovnou skoro na rovník. Na letišti jsme nasedli do autobusu a všude kolem nás botanická zahrada, která nikde nekončila.

Další cesty jsme už vybírali podle rozdílných kritérií, která se ovšem vždy překrývala. Do Mexika jsme jeli za památkami a přírodou, do Japonska za lidmi, technikou, ale také přírodou, atd.

KTEROU DESTINACI BYSTE DOPORUČILI NĚKOMU, KDO CESTUJE POPRVÉ?

Asi bychom doporučili parky Západu USA, pokud jde o cestovatele s pohybovými potížemi. Pokud má cestovatel možnost řídit auto a má čas na důkladnou přípravu, nemělo by ho nic překvapit. A asi bychom na začátek nedoporučili jet individuálně na safari do Afriky. Projeli jsme přes Kalahari s dvěma velmi zkušenými cestovateli a zároveň fyzicky zdatnými kamarády, ale chvílemi jsme si říkali, že bezpečnější by bylo jet s další posádkou.

KDE SE VÁM OSOBNĚ LÍBILO NEJVÍC?

Každé místo, kde jsme byli, jsme vybírali tak, aby nám přineslo něco nového, něco jiného. Ale asi nejblíže máme k Japonsku, kde jsme částečně cestovali formou „štafetového kolíku“. Ještě v Čechách jsme si domluvili se známými i neznámými Japonci, že si nás v určitý den vyzvednou na určeném místě, seznámí nás se zajímavostmi jejich okolí, poskytnou nám pohostinnost a za pár dnů naloží do šinkansenu a pošlou další rodině. Tak jsme se dostali i do míst, kam se běžný turista s cestovkou nedostane. A tak máme v Japonsku hodně přátel.

NAVŠTÍVILI JSTE NĚKTERÉ MÍSTO VÍCKRÁT, NEBO BYSTE SE NĚKAM RÁDI VRÁTILI?

Vícekrát jsme byli v Japonsku. A také dvakrát na Západě USA, ale okružní cesty jsme měli naplánované tak, že za celé dva měsíce jsme byli dvakrát jen v Las Vegas a v Los Angeles. Jinak jsme projeli Západ USA od jihu po sever a nikde se neobjevili dvakrát.

Jinak bychom se na každé místo rádi vrátili znovu a vše vnímali znovu s určitým odstupem. Na to už ale není čas ani peníze. Lepší bude navštívit něco nového. A teď už asi jen v Evropě a v České republice.

JAKÉ ÚSKALÍ ČI VÝHODY MÁ PRO ČLOVĚKA S HENDIKEPEM PLÁNOVÁNÍ DOVOLENÉ V ČECHÁCH V POROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM?

V Čechách si můžeme některé věci jet osahat, v zahraničí je to nedostupné. Také s jazykem je to jednodušší.

Co se týká bariér, je to podobné. V ČR se často lidé neumějí moc zamyslet, jaké odlišné potřeby má vozíčkář. Často se setkáváme s tvrzením, že „je to přístupné, jsou tam jen dva schody…“. Ale v zahraničí se na informace spoléhat nemůžeme stoprocentně. V USA je celkem běžné, že si objednáte bezbariérový pokoj, ve kterém pak není přístupná toaleta a koupelna kvůli velmi úzkým dveřím. Máme pocit, že bezbariérové pokoje jsou často určeny spíš pro lidi s omezenou schopností pohybu, kteří ovšem nejsou na vozíku a mohou si kousek popojít. Ani rozmístění nábytku pohyb na vozíku moc neumožňuje. A Japonsko je kapitola sama o sobě. Původní stavby jsou konstruovány tak, že se do nich vozíčkář těžko dostane. A tatami si s vozíkem a s berlemi také moc netykají.

Cestu do dalekého zahraničí komplikují i potíže s přepravou elektrického vozíku nebo i omezené možnosti dobíjení.

JE LEPŠÍ PRO POSTIŽENÉHO V ČECHÁCH VYRAZIT NA VÝLET VLASTNÍM AUTEM, NEBO SE V SOUČASNÉ DOBĚ UŽ DÁ SPOLEHNOUT NA VLAKY ČI AUTOBUSY A AUTO NECHAT DOMA?

V Čechách je stále ještě málo přístupných autobusů a vlaků pro vozíčkáře a omezené množství stanic, na kterých se dá nastoupit. Trochu jiná situace je pro lidi, kteří k pohybu nepotřebují invalidní vozík.

Před Vánocemi 2018 jsme zajeli vlakem do Vídně. Cesta pohodlná, ale poměrně drahá. Jeden dopravce nabízel asi třetinovou cenu, ale pouze pro mechanické vozíky do šíře 60 cm, cestující s elektrickým vozíkem se do jeho vlaku nedostal. Museli jsme zvolit státního dopravce, ale za trojnásobnou cenu.

Máme v plánu jezdit víc vlaky. I když paradoxně pro nás je zatím obtížné dostat se v Praze na vlak hromadnou dopravou.

ŽIJETE V PRAZE. JE MĚSTSKÁ HROMADNÁ DOPRAVA SPOLEHLIVÁ, NEBO MUSÍTE MÍT V ZÁLOZE RODINU A PŘÁTELE, KTEŘÍ VÁS ODVEZOU, KDYŽ POTŘEBUJETE?

Městská doprava je spolehlivá, jezdí pravidelně. Ale takto jsi asi otázku nemyslela. Pro vozíčkáře je problém metro, konkrétně těžko přístupné vozy metra trasy B a A. Autobusy a tramvaje jsou už z větší části nízkopodlažní a přístupné. Horší je to s přestupy. Pokaždé jsme závislí na tom, jestli budou fungovat výtahy a plošiny v metru a jestli přijede autobus nebo tramvaj volná, abychom do nich mohli najet. Navíc jsou některé přestupy pro vozíčkáře hodně dlouhé, a tak namáhavé. Někdy se moc rozmýšlíme, než do města vyrazíme. A v noci není doprava vůbec bezbariérová. Musíme dost dopředu plánovat.

V POSLEDNÍ DOBĚ SE HODNĚ MLUVÍ O ZRUŠENÍ AUTOBUSOVÉ LINKY H1 V ÚSEKU ČERNÝ MOST - FLORENC. ROZHODLI JSTE SE ZALOŽIT PETICI. JAK SE SITUACE VYVÍJÍ?

Po zveřejnění petice a zapojení médií se situace změnila. Ona se začala měnit už před peticí, kdy jsme příslušného radního magistrátu upozornili, že metro není přístupné pro vozíčkáře a navrhovaná opatření nám nepomohou s poměrně nepříznivou situací. Dopravní podnik (až měsíc po zkrácení provozu linky H1) instaloval první zkušební nájezdovou rampu do vozu metra. Byla jedna a jen na odjezdu z Černého Mostu – mohli jsme odjet, ale už nebylo kde bezpečně vystoupit a nebylo jak se vrátit zpět.

Teď už jsou rampy na Černém Mostě a na Florenci. Ostatní stanice jsou pro mnohé vozíčkáře stále nedostupné. Ale za každou stanici jsme rádi, návrh na řešení nájezdu do metra leží na Magistrátu 9 let... Je vidět, že když se chce, tak to jde. Do konce roku 2020 mají být nájezdové rampy na všech přístupných stanicích trasy B.

Magistrát udělal několik menších opatření, která však zásadně neřeší potíže vzniklé po zkrácení linky H1. Náš bezbariérový dům je umístěn pod prudkým svahem a lidé s pohybovými potížemi mají problémy dostat se do kopce. K domu zajíždí jen tzv. midibus s omezenou možností přepravy vozíčkářů. Do vozu se vejde jen jeden vozíčkář (na mechanickém vozíku nebo s maximálně kompaktním elektrickým vozíkem), pokud už autobusem nepřijede nějaký jiný nebo maminka s kočárkem. Situace se téměř vyřeší za dva roky, kdy by měla být postavena točna, která umožní zajíždění dlouhých autobusů s možností přepravy dvou vozíčkářů současně.

Možnost přepravy dvou a více vozíčkářů (autobusy linky H1 mohly přepravit 7 vozíčkářů současně, někdy i více) byla ukončena se zrušením provozu linky H1 na Černý Most.

Nechceme, aby linka H1 jezdila na Černý Most navždy. Žádáme, aby jezdila do doby, než se odstraní bariéry v dopravě a vybuduje se zmíněná točna. Ještě máme určitou naději, do řešení se zapojili někteří politici a snaží se najít řešení. A mohlo by být zajímavé.

Ve čtvrtek 17. 10. jsme před budovou magistrátu uspořádali setkání a veřejnou diskuzi. Pozvali jsme pana primátora, aby mezi nás přišel, vyslechl si naše argumenty a přesvědčil se, že na nás nemohou nahlížet jako na abstraktní čísla ve statistických tabulkách, ale jako na skutečné lidi se skutečnými potřebami. Snad se nám to podařilo, uvidíme.

CHYSTÁTE SE V SOUČASNÉ DOBĚ NĚKAM NA CESTY?

Polovina z nás chystá cestu do Japonska, jinak nic neplánujeme. Po Vánocích si ale necháme poslat katalog jedné cestovní kanceláře a v předsíni ho možná necháme padnout na zem…

 

 

 

 

Gallery
Comments